Mobilita socialný

Kategorie soudobř sociologie oznacujýcý vlastnost spolecenskř struktury.
Znamena zmenu prýslus nosti k urcitř socialný skupine nebo hodnosti v třto
skupine jednř nebo výce osob uvnitr danř spolecnosti.
Moc
Vztah mezi jednotlivci nebo skupinami vyznacujýcý se tým, z e jeden jednotlivec
nebo skupina muz e zavazne rozhodovat o tom, jak se machovat a jak ma jednat
jednotlivec nebo skupina druha.

Mýnšný ver ejne

V urcitřm souhrnu idejý a predstav vyjadreny vztah jednř nebo nekolika
socialných skupin k udalostem a jevum spolecenskřho z ivota.
Mýra
Filozoficka kategorie pro oznacený jednoty, sepetý kvality a kvantity, ktera se
projevuje jakoz to specifickř kvantum.

Metoda subjektivný

Zkouma spolecenskř procesy a celou historii jako vy sledek cinnosti
vynikajýcých osobnostý.
Mezný situace
Termýn, jýmz K. Jaspers oznacuje takovř situace v z ivote, kdy clovek narazý na
hranice svřho bytý.
Mikrosociologie
Oznacený tř c asti sociologie, ktera se zameruje na zkoumaný tzv.
mikrostruktury spolecnosti. Vychazý z mys lenky, z e predmet sociologie prave
tak jako predmet souc asnř fyziky tvorý dve velkř oblasti: mikrosvet a
makrosvet.

Metody sociologicke

Termýn oznacujýcý jednak obecny zpusob prýstupu ke spolecensky m jevum,
jimiz se sociologie lisý od ostatných socialných ved, jednak jednotlivř metody,
jichz sociologie pouzýva pri zýskavaný a analy za empiricky ch dat o skutecnosti.
Obecny prýstup ke spolecensky m jevum, ktery na rozdýl od ostatných socialných
ved je specificky pro sociologii, ma tyto rysy: 1. hledaný objektivných
socialných zakladu politicky ch jevu, 2. analy za socialný podmýnenosti forem
spolecenskřho vedomý, 3.zkoumaný meziskupinovy ch vztahu a vztahu mezi
individuem a socialný skupinou, jejýmz je clenem. K dispozici ma sociologie
tyto metody: historicka, statisticka, monograficka, pozorovaný, studium
osobných dokumentu, vy zkum mýnený.

Metoda kulturnš Ř historicka

Snaha zobrazit na idealistickřm filozofickřm zaklade historii jako vnitrne
jednotny , zakonity proces. Jejý zakladatel K.Lamprecht se domnýval, z e
jednotlivř stranky historie tvorý jednotu, ktera je vnitrne determinovana
psychologiý lidý, ktera se projevuje v kulture.

Metoda historicko Ř srovnavacý

Zpusob zkoumaný a vy kladu jevu, pomocý nehoz se na zaklade stanovený shody
mezi temito jevy usuzuje na jejich genetickou prýbuznost, tj. na jejich spolecny
puvod. Charakteristicky m rysem třto metody je, z e jejým vy chodiskem je
obnovený a srovnaný nejstarsých prvku, spolecny ch ruzny m sfřram materialný
kultury a vedený.
Metoda hypoteticko Ř deduktivný
Metodologicky postup, ktery zalezý v tom, z e formulujeme nektera tvrzený jako
hypotřzy a provadýme overený techto hypotřz nasledujýcým zpusobem:
odvozujeme dusledky vyply vajýcý z techto hypotřz a z ostatných poznatku,
jimiz disponujeme, a konfrontujeme tyto dusledky s fakty.

Metoda geneticka

Metoda studia jevu zalozena na analy ze jejich vy voje. Predstavuje geneticky
zpusob zobrazovaný predmetu, vhodny pro reprodukci urcity ch stranek jejich
vy voje. Geneticka reprodukce predstavuje: 1. empirickř urcený vy chozýho
historickřho stavu predmetu a urcený vy chozých podmýnek vy voje, 2. urcený
hlavných etap vy voje predmetu a bezprostredných prýcin prechodu jednř etapy
v druhou, 3. stanovený hlavných tendencý vy voje.
Metoda geometricka ve filozofii
Zpusob filozofickř argumentace, ktery chce napodobit pocýnaný Euklidovy
geometrie, totiz ůcistřň vyvozovaný jednotlivy ch tezý z nejobecnejsých principu,
jez majý axiomatickou povahu.

Metoda deduktivný

Zpusob budovaný vedecky ch teoriý, pro ktery je charakteristickř uzývaný pouze
deduktivný techniky odvozovaný.
Metoda empiricka
Metoda poznaný, ktera povaz uje za hlavný zdroj poznaný smyslovou zkus enost a
ktera nebere v dostatecnř mýre v Čvahu funkci vedecky ch abstrakcý a teoriý
v poznaný.

Metateorie

Teorie, ktera se zaby va studiem nejakř jinř teorie. Metateorie zkouma soustavu
tvrzený a pojmu. danř teorie, stanový jejý hranice, zpusoby zavadený novy ch
pojmu a dukazu tvrzený atd. a umoz n uje tak budovat teorii racionalnejsým
zpusobem.
Metoda
Planovity postup k dosazený cýle, predevsým ve vede. Vedecka metoda je
pojem, ktery oznacuje souhrn postupu, na jejichz zaklade je veda vybudovana.
Jinak receno, jaky koli zpusob zkoumaný, ktery m je dosazeno vedeckřho
systematickřho poznaný, je nazy van vedecka metoda. Existujý dva hlavný druhy
třto metodyň experimentalný a logicka.

Mediace

Filozoficky termýn XX. stoletý, ktery vyjadruje snahu res it pomocý dialektiky
problřm sloz itosti zejmřna spolecensky ch a historicky ch struktur a vztahu
zprostredkovanosti mezi jedinecny m a obecny m, clovekem a prýrodou,
osobnostý a dejinami atd.
Meta
Ve filozofii slouzý tato predlozka k tvorbe slozeny ch slov naznacujýcých
metodologickř ůprekrocený hranicň tř oblasti jevu, jejýz rozsah je vymezen
zakladným termýnem (metateorie, metamatematika, metajazyk atd).

M

Man
Termýn, jýmz Heidegger oznacuje neautentickř bytý, do nehoz se utýka clovek
z Čzkosti pred ůbytým-k-smrtiň , resp. ze strachu pred touto Čzkostý. ůManň je
existencial, ontologickř urcený lidskř existence.
Materialismus
Nazor, podle nehoz je svet hmotnř povahy, existuje vecne, nezavisle na
vedomý, odmýta predpoklad o existenci nadprirozenřho, smyslovřmu a
rozumovřmu poznaný neprýstupnřho sveta, chape cloveka jako soucast prýrody.
Materialisticka filozofie se vyvýjela od antiky az do nejnovejsýho veku.

Logika induktivný

V tradicný logice c ast zaby vajýcý se logicky mi procesy usuzovaný od zvlas tnýho
k obecnřmu.
Logiky modalný
Logickř soustavy formalizujýcý takovř vztahy jako ůnutnostň ,skutecnostň ,
ůmoznostň , ůnahodnostň a jejich negace.
Logos
Termýn, ktery byl v dejinach filozofie uzývan v nekolika vy znamech:
vseobecny zakon sveta, aktivný princip pusobýcý v pasivný latce, boz skř slovo
aj.

Logika dialekticka

By va vymezovana jako aplikace materialistickř dialektiky na ucený o zakonech
a formach mys lený, jako veda o dialektice procesu mys lený, tvorýcý dialektickou
metodu vedeckřho poznaný.
Logika formalný
Veda, ktera studuje podmýnky, za nichz jedny vy roky vyply vajý z druhy ch.
Jejým hlavným Čkolem je formulovat zakony a principy, jejichz respektovaný je
nutnou podmýnkou toho, abychom v procesu odvozovaný dochazeli vzdy
k zaverum vyply vajýcým z nas ich predpokladu.