Princip

Ve filozofii znamena neco zakladnýho, vedoucý ideu, zakladný pravidlo.
V s irsým slova smyslu oznacuje to, co obsahuje zakladný vlastnosti nejakř veci.
V logice znamena poc atecný vy rok dedukce, ktery se sam neda z z adnřho
jinřho vy roku odvodit. Synonymum prvnýho tvrzený. V epistemologii oznacuje
poucku, kterou se rýdý nejakř vedný odvetvý, cela teorie, nebo dokonce vsechny
prýrodný vedy. V normativným smyslu pravidlo, prýpadne mravný norma
jednaný, vyslovena jednoduchou formou.
Prognostika
Oznacuje badaný zaby vajýcý se budoucnostý spolecnosti. Prognostika chce
usporadat prýtomnost s ohledem na budoucnost

Premisy

Predpoklady, vy chodiska, usuzovaný. V logice soudy, resp. vy roky, z nichz
v Čsudku odvozujeme novy soud ž zaver.
Prestiz
Sociologicka kategorie k oznacený stupne vaz nosti, Čcty a obdivu, kterřho
pozýva jednotlivec nebo skupina u ostatných prýslusnýku spolecnosti.

Predestinace

Predurcený. Teologickř pojetý podle nehoz Buh ze svř vlastný vule urcil, kdo
bude spasen a kdo ne, nezavisle na zasluhach jedince.
Predikat
Znak, atribut, prývlastek nejakřho soudu ve vy roku nebo soudu. Logicka
funkce definovana pro predmetnou oblast a naby vajýcý urcitř pravdivostný
hodnoty. Predikatem rozumýme i vy raz, ktery je zapisem vy rokovř funkce.

Praxeologie

Veda zaby vajýcý se problematikou efektivnosti vedomř a cýlevedomř cinnosti
cloveka. Za efektivný poklada takovou lidskou cinnost, ktera vede k predem
vytcenřmu cýli. Cýlem praxeologie je vytvorený obecnř metodologie vedomř
lidskř cinnosti. Vychazý pritom z mys lenky, z e ves kera lidska cinnost podlřha
urcity m spolecny m obecny m zakonum, kterř je treba znat a respektovat, aby
bylo dosaz eno z adany ch vy sledku.

Pravdivy

Adjektivum kvalifikujýcý vy povedi, kterř odpovýdajý zakonum logiky, nebo
korespondujý s vnýmany m.
Praxe
Cýlevedomř pusobený cloveka na predmety a udalosti, vyvolavajýcý jejich
zmenu. Rozsahove zahrnuje pojem praxe radu forem lidskř cinnosti.

Pravdšpodobnost

Oznacuje v matematice pomer poctu prýznivy ch prýpadu k celkovřmu poctu
prýpadu.
Pravdivost
Moralný kvalita toho jedince, ktery ma ve zvyku rýkat pravdu a zaslouzý si
duveru. Napr. Descartes stavý na zakladech pravdivosti Boha, ktery nas nemuz e
oklamat, platnost nas ich vedomostý o existenci sveta, jenz nemuz e by t iluzý.

pragmatismus

Soudoby smer zapadný filozofie, jehoz zakladatelem je W. James, prejýmajýcý
hlavný princip tohoto ucený, tj. pojetý pravdy v termýnech jejých prakticky ch
dusledku, i jeho pojmenovaný od C.S. Peircea. Podle pragmatistu zalezý
kritřrium pravdy v praktickř hodnote, v Čspechu a Čcinnosti. Jedným slovem,
spravnř jsou ůmys lenky, kterř se vyplatýn .
Pravda
Shoda obsahu nas ich soudu s objektivný realitou. Pravdivy je takovy obsah
soudu, ktery verne odrazý objektivný realitu. Pravda stejne jako jinř obecnř
abstraktný pojmy je pouze vlastnostý soudu, nikoli vlastnostý predmetu, udalostý
ci stavu.

Poznaný

Proces odrazu a reprodukce skutecnosti v lidskřm mys lený. Cýlem poznaný je
zprýtomnit smyslum nebo rozumu nejaky predmet a zaroven se pokusit jej
rozlis it nebo si o nem zýskat predstavu celkove primerenou. Podmýnkou tohoto
setkaný s predmetem mys lený je rozlisený mezi subjektem a objektem.
Prace
Zakladný proces lidskřho zpusobu existence, v nemz clovek svou vlastný
cinnostý zprostredkovava, reguluje a kontroluje vy menu latek mezi sebou a
prýrodou.

Povinnost

Eticka kategorie, dulez ita zvlas te ve formalistickř etice Kantove, Fichtove a
jejich pokracovatelu.Etika se tu prýmo stava naukou o ůpovinnostechň .

Pozitivismus
Jeden z nejvlivnejsých smeru moderný filozofie. Vyjadruje vy znam vedy
v moderný spolecnosti a reaguje na jejý problřmy. Ucený A. Comta, spocývajýcý
na zakonu ůtrý stadiýn , prohlas uje, z e lze prijmout jen pravdy pozitivný, tj.
vedeckř, a vylucuje kazdř badaný zamerenř na podstatu vecý. Obecne receno
pozitivismem nazy vame doktrýny, kterř se zrýkajý kazdřho a priori, prohlas ujý
nedosaz itelnost ůveci o sobeň a uznavajý jedine jistoty experimentalnýho typu,
tj. vedeckř pravdy vyvozenř ze vztahu a zakonu.

Postulat

Princip ci tvrzený urcitř vedeckř teorie prijatř v ný bez dukazu v ramci třto
teorie. V moderný logice a metodologii vedy se termýnu ůpostulatň a ůaxiomň
obvykle pouzýva ve stejnřm smyslu.
Potencialný
Mozny , ty kajýcý se pouhř moz nosti. Potencionalita hraje dulez itou Člohu u
Aristotela, ktery ji vyklada jako pramen vsech zmen, jako schopnost veci prejýt
od jednoho stavu do druhřho, prechod od stavu moz nosti do stavu skutecnosti.

Polarita

Pojem charakterizujýcý moment rozporu. Je to vztah dvou stranek predmetu,
kterř pusobý zcela protichudny m smerem. U filozoficky ch kategoriý hovorýme
o polarite, mame-li na mysli dvojici vy znamove opacny ch kategoriý, z nichz
z adna sama o sobe nemuz e postihnout sloz itou podstatu objektivnýho procesu.
Politika
Zvlas tný vztah mezi lidmi, ktery m ůnekdo zvencýn jako zvlas tný sýla urcuje
jejich z ivotný proces a smer jeho rozvoje, vztah nadvlady, podrýzenosti a
nadrýzenosti, manipulace lidmi, nasilý v nejruznejsých formach i stupných.
Termýnem politika oznacujeme vedu nebo umený vladnout, ale takř politickou
cinnost samu, kdyz smeruje zejmřna k dobytý politickř moci.

pojem

Forma odrazu veta v mys lený, jejýz pomocý odhalujeme podstatu jevu a
procesu. Pojmy vznikajý v prubehu poznavacýho procesu, jsou shrnutým jeho
vy sledku. Proto nemajý definitivný charakter, ale mený svuj obsah v za vislosti
na novy ch vy sledcých poznavacýho procesu.
Pokrok
V s irsým slova smyslu je to kazdy kvantitativný rozvoj nebo vzrust. Nejcasteji
se vyskytuje v souvislosti s nejakou stupnicý hodnot, kde muzeme hodnotit, zda
vy voj postupuje smerem pozitivným. V absolutný slova smyslu pokrok oznacuje
postup civilizace spjaty s rozvojem vedy a techniky.

Podvšdomý

Na rozdýl od nevedomý ma vztah k vnýmanřmu, vedomřmu.
Pohyb
Zmena vztahu mezi predmety a uvnitr nich, tedy zmena ve vnitrných a vnejsých
vztazých. Pohyb ve vztahu k hmote vystupuje jako jejý nejzakladnejsý, od ný
neodlucitelna vlastnost. Pohyb je atributem hmoty a jako takovy predstavuje
zpusob jejý existence.

Pocitek

Elementarný vy sledek vlivu objektivný reality na smyslovř organy, jednoducha
kvalita vedomý vznikla prýmy m podrazdeným receptoru.
Podmýnka
V Čzce logickřm vy znamu oznacuje tento termýn vy poveŘ, na kterř zavisý jina
takovy m zpusobem, z e kdyz A je pravdivř, pak B je rovnez pravdivř. Kdyz se
slovo pouzýva o jevech, nesmý se zamen ovat za prýcinu, neboÚ podmýnka je sice
nezbytna pro vyvolaný Čcinku, ne vs ak Čplne rozhodujýcý. V tomto prýpade se
slovo casto pouzýva v pluralu. Napr. Kant pokladal c as a prostor za podmýnky
kazdř skutecnosti.

Pluralismus

Ucený protichudnř monismu a dualismu. Koncepce, ktera je zaloz ena na
nekolika nebo dokonce nekonecnřm mnoz stvý principu, jez jsou svřbytnř, lisýcý
se a vzajemne neprevoditelnř. Vets inou jde o koncepci ontologickou, podle nýz
je bytý tvoreno mnoz stvým puvodných podstat, jsoucen nebo nejaky ch Čtvaru
bytý, jez jsou kvalitativne rozmanite a casto zcela individualizovanř. ze
sociologickřho hlediska znamena pluralismus moz nost soucasnř existence
ruzny ch postoju politicky ch nebo naboz ensky ch v ramci urcitř skupiny nebo
spolecnosti.

Personalismus

V teologickřm smyslu výra v boha, ve filozofickřm smeru nazev smeru, ktery
poklada osobu, resp. osobnost za nejvyssý hodnotu a zaroven za zdroj vsech
hodnot. S ruzny m vy kladem Čstrednýho pojmu souvisý i ruzny personalisticky
vy klad hodnoty.

Percepce

V drývejsým smyslu se percepce uzýva u Descarta o vs ech Čkonech rozumovř
cinnosti. Tvorý jeden ze dvou zpusobu mys lený, kdez to druhy zpusob je rýzen
vulý.
Periodizace dšjin
Delený historickřho procesu na urcitř Čseky podle vy chozýho kritřria delený,
kterř je zavislř na zakladných metodologicky ch a teoreticky ch principech
chapaný dejin.

Paralogismus

Porusený pravidel a zakonu logiky, kterř zbavuje Čsudek platnosti dukazu.
Muz e nekdy vřst k neplatny m zaverum. Paralogismus takř lze charakterizovat
jako neČmyslnř porusený logicky ch zakonu a pravidel a je pak odlisovan od
sofizmatu jako jejich Čmyslnřho porusený.
Patristika
V dejinach filozofie jsou týmto pojmem oznacovany prvný pokusy o teologicko-
filozofickř vyjadrený kresÚanskřho naboz enstvý ž predevsým pak ucený tzv.
cýrkevných otcu.

Paradigma

Platonska idea je paradigma skutecnosti, tj. prýkladny vzor, nemenny a
dokonaly .
Paradoxy
Formalne logickř rozpory vznikajýcý v obsahovř teorii mnoz in a ve formalný
logice pri zachovaný logickř spravnosti prubehu usuzovaný. Tvrzený nebo
projev odporujýcý prevladajýcýmu mýnený nebo pravdepodobnosti.

Pansofie

Mys lenka univerzalný vedy, ucelenř soustavy vseho moznřho lidskřho
poznaný, vseveda (Komensky , F.Bacon, Descartes, Leibniz). Zakladem celř
pansofie mela by t tzv. prvný filozofie, vy klad Čstredných kategoriý a pojmu a
objasnený zpusobu poznavaný.
Panteismus
Nazor, ktery ztotoz n uje boha se svetem, s prýrodou, a prekonava tak teistickř i
deistickř pojetý boha a jeho vztahu ke svetu. Buh je svetu imanentný, stava se
jeho vnitrný silou. Termýn panteismus zavedl na prelomu XVII. a XVIII. stoletý
John Toland.

P

Panlogismus
Termýn, ktery m je oznacovana filozofie ztotoz n ujýcý bytý s mys leným. Je
obsazen uz v ucený Platonove, plne rozvinut je az ve filozofii Hegela, ktera
nejen povaz uje pojmy za objektivne existujýcý podstaty vseho, ale zaroven
dusledne uplatn uje identitu bytý a mys lený i na vy voj, ztotoz n uje jej s logicky m
samovy vojem pojmu.
Panpsychismus
Nazor, z e vsem vecem je vlastný nejaka forma dusevnýho z ivota, z e nený nic
absolutne mrtvřho, bezduchřho.