Ideal
Predstava harmonicky usporadanř, dokonalř organizace spolecnosti, vytvorena
s pozadavkem ci praným, aby byla uskutecnena, zaroven vsak izolovana od
souhrnu historicky ch procesu a postavena proti nemu jako rozum, rovnost a
spravedlnost.
Ideal esteticky
Pojem souvisejýcý s pojmem krasno a esteticka norma. Idealný je urcity jev,
ktery dokonale reprezentuje vlastnosti svřho druhu. Esteticky ideal ja pak
souhrnem kvalit, kterř dokonale odpovýdajý ideji krasna.
Idealismus
Oznacený pro filozofickř smery. kterř povaz ujý podstatu sveta za idealný bytý
(duch, rozum, vs eobjýmajýcý vedomý aj) nebo jez chapou skutecnost jako jev,
predstavu, naprosto ci do velkř mýry zavislou na poznavacý cinnosti subjektu.
Pojmem idealismus se oznacuje velka skupina s kol a proudu.

CH

Charakter
Souhrn zakladných, nejvýce ustaleny ch psychicky ch vlastnostý cloveka, kterř se
projevujý v jeho rozhodovaný a jednaný. V charakteru se odrazý vnitrný duchovný
urcitost cloveka jako osobnosti, tvorý jeho odlis ujýcý, individualný tvarnost.
I
Idea
Dulez ity filozoficky pojem, ktery byl v ruzny ch filozoficky ch systřmech
chapan ve specificky ch vy znamech (napr. hypostazovanř prvky, jako
predstavy, pojmy nebo obsah vedomý vubec, jako zakladný prvky zkus enosti,
vrcholnř pojmy rozumu, mys lenka).

Humanismus

Filozoficko-etickř stanovisko, jýmz je Čstredný mýsto prisuzovano cloveku, jeho
dustojnosti, blahu, jeho potrebam a zajmum. V dejinach filozofe byla
vytvorena cela rada koncepcý humanismu.
Hypoteza
Predpoklad, ktery je soucastý vedeckř prace a ktery umoz n uje ucinit na zaklade
rady faktu zaver o existenci objektu, souvislosti nebo prýciny jevu, pricemz
tento zaver nelze pokladat za zcela zavazny . H. vznika tehdy, kdyz hledame
nutnou souvislost, invariantný vztah mezi empiricky zachyceny mi fakty. To,
zda volba urcitř hypotřzy byla spravna, se ukazuje v procesu overovaný
(verifikace).

Holismus
Filozoficky smer, rozpracovavajýcý ideu celostnosti. Vznikl ve dvacaty ch letech
XX. stoletý. Holismus zkonstruoval pojem celku jako centralný filozoficky
pojem. Celek je výc nez souhrn castý a jejich vztahu. Celek je pramenem a
organizatorem skutecnosti, urcovatelem jejýho vy voje.
Homo
Clovek. Tento vy raz se ve spojený s ruzny mi blizsými urcenými casto objevuje
v soudobř filozofickř terminologii jako prostredek vyjadrený ruzny ch koncepcý
nebo definic cloveka a jeho podstatny ch urcený.
Homogenný a heterogenný
Stejnorody a ruznorody . Tyto pojmy jsou aplikovany v matematice, fyzice,
chemii a filozofii. Ve filozofii podle principu homogennosti dva predmety nebo
pojmy jsou homogenný, jestliz e o nich muz e by t vypovýdana smysluplne jedna
nebo výce vlastnostý.

h

Hmota
Filozoficky pojem, kategorie k oznacený prýrody, sveta, vesmýru, objektivný
reality pro vyznavac e materialismu.
Hodnocený moralný
Posouzený, pri kterřm se charakterizuje clovek nebo socialný skupina
v kategorii dobra a zla.

Hodnota esteticka
V klasickř estetice byl zakladný kategoriý pojem krasna. Vznikaly vsak
nejasnosti, zda oznacuje objektivný kvality veci samř nebo naopak cisty pocit.
V moderný estetice se proto nekdy zavadý pojem estetickř hodnoty, oznacujýcý
vztah hodnotýcýho subjektu a hodnocenřho objektu. Esteticka hodnota je
soucastý s irsýho sveta hodnot, v nichz si clovek osvojuje realitu a zaroven si
uvedomuje svuj vztah k ný, a tým sam sebe.

Heuristika

Nachazet, objevovat. V sirsým smyslu slova schopnost hledat neco novřho,
v uzsým slova smyslu ta cast logiky, ktera zkouma vedeckř metody pri hledaný
pravdy (metodologie). Heuristicky vy klad ve vede znamena popis metody, jýz
autor dospel k vy sledkum svřho zkoumaný.
Historismus
Jeden ze zavazny ch metodologicky ch principu vedy o spolecnosti. Vyzaduje,
aby ktery koli jev v minulosti nebo soucasnosti byl zkouman predevsým ve
svřm vzniku, vy voji a zmene, za druhř v souvislosti s jiny mi jevy a
podmýnkami danř epochy, za tretý v souvislosti s konkrřtný zkus enostý dejin.
Vsechny tyto pozadavky jsou povazovany za vnitrne spjatř a vzajemne se
podmin ujýcý.

H

Herbartismus
Souhrn filozoficky ch, psychologicky ch, pedagogicky ch a esteticky ch nazoru
J.F.Herbarta. Herbartova filozofie je charakterizovana strýzlivy m, realisticky m,
racionalisticky m pohledem na skutecnost. Stala se metodologicky m zakladem
pro zkoumaný rady spolecensky ch ved.
Hermeneutika
Puvodne termýn oznacujýcý vedecky postup pri interpretaci textu, v novejsý
filozofii ucený o vy kladu historickospolecensky ch jevu, zalozenřm na rozdýl od
vy kladu prýrodných ved na porozumený individualným strukturam lidskřho
dus evna a kultury.

G

Genesis
Vznik, puvod, pocatek. Genesis ž vznik, fthora ž zanik. V bibli prvný kniha
Starřho zakona, soucast ůsvatř knihyň z idovskřho naroda (Starřho zakona) a
PDF byl vytvoren zkusebný verzý FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
125
kresÚanskřho Pýsma svatřho (Starřho a Novřho zakona). Jde o soubor
naboz ensky ch my tu z mezopotamskř a kanaanskř mytologie.
Gnozeologie
Odvetvý filozofie, kterř se zaby va zkoumaným povahy a struktury poznaný jako
takovřho, snazý se urcit podmýnky moz nosti poznaný a jeho vztah k realite.
Gnosticismus
souhrnny nazev pozdne anticky ch naboz enskofilozoficky ch proudu, v nichz se
rozkladaly tradice reckřho racionalismu tým, z e prirozenř poznaný bylo
nahrazeno gnosý, mysticky m zreným, kterř vede k promene a ke spasený
lidskřho bytý.

Formy spolecenskeho všdomý

Predstavujý ruznř spolecenskř zpusoby odrazu a duchovnýho osvojovaný
skutecnosti. Za hlavný formy spolec enskřho vedomý jsou povazovany:
filozofie, naboz enstvý, moralka, umený, pravný a politickř vedomý a veda.
Fyzikalismus
Novopozitivistickř ucený, dle nehoz lze vsechny vedeckř vy roky (pokud jsou
verifikovatelnř) prevřst na univerzalný jazyk ž na jazyk fyziky.

Formy pohybu hmoty

pohyb jako zpusob existence hmoty neznamena pouze mechanicky pohyb
(premýstený v prostoru a case), ale zmenu vubec. Specificnost forem pohybu
hmoty je dana objektivný clenitostý reality a jejým vy vojem. Sestavit jednotnou
hierarchii forem pohybu hmoty zahrnujýcý vsechny vedy je velmi sloz itř. Je
moznř pro toto vyclenit dve zakladný kritřria. kritřrium vy voje a kritřrium
abstrakce.

Forma a obsah
Filozofickř kategorie, kterř slouzý pro oznacený vnitrných zdroju jednoty,
celistvosti a vy voje materialných objektu a pro charakteristiku zakladných
obecny ch vztahu mezi hmotou a pohybem, pohybem a c asoprostorovy mi
relacemi, podstatou a jevem, kvalitou a vlastnostý, bytým a vedomým atd.
Formalizace
V moderný logice a matematice prijata metoda budovaný formalizovany ch
soustav ci kalkulu, kterř jsou budovany ciste formalne, aniz se prihlýzý
k vy znamu prýslusny ch vy razu.

a
jedince. V prubehu dejin se jejý obsah, napln a clenený mený, zamerený na
zakladný, podstatnř, na syntřzu vedený je jý vs ak v celřm vy voji spolecnř.
Finalita
Vysvetlený jevu (procesu) z jeho Čcelu. Finalný vztah ž na rozdýl od kauzalnýho
ž je vztah mezi cýlem a prostredky k jeho dosazený. Ucený, podle nehoz lze
vsechny vztahy prevřst na vztahy finalný, nazy va se finalismus.
Finitismus
Nauka o konecnosti sveta, prostoru, casu a sýly, ktera odmýta obsah kategorie
nekonecnosti.

Fideismus
Preferovaný výry pred vedeným, nahrazený poznaný výrou. Takř ucený, podle
nehoz ůvyssý pravdyň nemohou by t poznany rozumem, ale jsou dosaz itelnř jen
ůjistotou výryň .
Fikcionalismus
Extrřmný forma pragmatismu a instrumentalismu. Zakladný pojmy a principy
se pokladajý za pouhř fikce, kterř ž trebaz e postradajý objektivný pravdivost ž
slouzý za uz itecnř nastroje k jednaný.
Filozofie
Nauka hledajýcý odpovedi na nejzakladnejsý otazky sveta, poznaný, spolecnosti

Fenomen

Termýn uzývany Kantem k oznacený objektivný reality, jak se jevý nasý
zkus enosti. V tomto smyslu je ůjevň (fenomřn) jevem veci o sobe, tj. projevem
realnřho, byÚ i v jeho podstate nepoznatelnřho sveta.
Fenomenalismus
Ucený, dle nehoz poznavame veci tak, jak se nam jevý, nikoli tak, jak jsou ve
skutecnosti.
Fenomenologie
Termýn uzity poprvř J.H.Lambertem a to k oznacený analy zy jevu z hlediska
vztahu jejich pravdivosti k tomu, co je v nich pouhř zdaný.

Omezený vedeckř pra ce na pouhř shromazŘovaný Čdaju, na popis jevu,
udalostý a nazoru bez snahy je vyloz it, poznat obecnř vztahy mezi nimi, odlis it
podstatna fakta od nepodstatny ch.
Fatalismus
Výra v osud, ktery je predurceny nejakou nadsvetovou silou. Ve filozofii tvorý
F. soucast nebo dusledek mechanickřho determinismu, ktery z prýcinnř
podmýnenosti vsech jevu vyvozuje prýmoc arou, nemennou nutnost v celřm
vy voji prýrody, spolecnosti i v z ivote individua.

F

Fakt

To, co je nebo co se deje a je povazovano za realnou danost zkus enosti, o

kterou se muz e opýrat mys lený. Uzýva se jednak v protikladu k tomu, co je

iluzirný, fiktivný nebo jen moznř, jednak v protikladu k tomu, co je zavaznř

logicky, moralne nebo pravne. Fakt je to, co tvrdý pravdiva veta.

Fakticita

V existencialný filozofii ontologicka charakteristika lidskřho bytý, jeho ůto, z e

jeň , nikoli vsak jeho pouha prýtomnost nebo danost, ale jako Seinscharakter

lidskř existence, jako jejý ůvrz enostň do sveta.

Experiment

Pokus, jeden ze zpusobu vedeckřho zkoumaný objektivný skutecnosti a zpusobu

overovaný pravdivosti nas ich soudu, hypotřz a teoriý.

Experimentalismus

Nazev, jejz razý J. Dewey pro svř ucený, chteje zduraznit jednu ze svy ch

zakladných mys lenek o experimentalným charakteru kazdřho poznavacýho

procesu.

Explikace

Vy klad jevu z jeho prýcin a podmýnek, na rozdýl od pouhřho popisu.

Fenomenologie pouzýva tohoto termýnu k oznacený metody, jýz se urcuje

puvodný, jes te neurceny a nejasny smysl psychicky ch procesu ž urcený tohoto

druhu jsou explikaty.

Existence

Filozoficky pojem oznacujýcý vs e, co existuje, takř kvantifikator v logice.

Existenciala

Heideggeruv termýn pro filozoficka urcený, zýskana existencialný analy zou

lidskřho bytý a jeho existencný struktury.

Existencialismus

Takř filozofie existence, smer, ktery vznika po prvný svetovř valce v Nemecku

(Jaspers, Heidegger) a ktery se po druhř sv. valce rozs ýril třmer po celřm svete

(Sartre, Marcel, Camus). Za predchudce je povazovan S. Kierkegaard.

Epistemologie

Teorie poznaný. V podstate se kryje s nazvem noetika nebo gnoseologie. je

bez ny v anglosaskř a c astecne i francouzskř filozofickř literature.

Eschatologie

Oddýl teologie zaby vajýcý se poslednými vecmi cloveka, problematikou

posmrtnřho z ivota, konce sveta a poslednýho soudu.

Essence

Podstata vecý, to, co ciný vec tým, cým je, na rozdýl od jiny ch menitelny ch

vlastnostý.

Etika

Teorie moralky, filozoficka disciplýna, zaby vajýcý se mravnými jevy, v nejs irsým

slova smyslu, usilujýcý predevsým o vzajemnř promýtnutý zakladnýho stanoviska

toho kterřho filozofickřho smeru k zakladným mravným postojum a problřmum

lidskřho z ivota, zejmřna o posouzený lidsky ch Čkonu z hlediska svedomý.

Empirismus

Nazev pro souhrn gnozeologicky ch teoriý vysvetlujýcých puvod, povahu,

metody a platnost lidskřho poznaný ze smyslovř zkus enosti.

Encyklopediste

Tvurci Encyklopedie aneb Racionalnýho slovnýku ved, umený a remesel. Dýlo

bylo vy razem osvýcenskřho racionalistickřho presvedcený, z e vedený je

zarukou resený vsech spolecensky ch problřmu (Diderot, dýAlambert, Voltaire,

Holbach, Condillac, Montesquieu, Rousseau, Turgor ad.).

Entita

Filozoficky termýn vyjadrujýcý neco jsoucýho, existujýcýho.